O knize

Berlín, 1989. V době, kdy padá Berlínská zeď, symbol rozdělení Německa i Evropy, Miriam Winter pečuje o svého umírajícího otce Henryka. Ten znovu a znovu volá jméno Frieda, a když Miriam objeví tetování z Osvětimi, které otec skrýval pod řemínkem hodinek, Henrykova utajovaná minulost začne pronikat na povrch.
Miriam začne pátrat po dalších stopách z minulosti svého otce. Pod matčinými věcmi najde zastrčenou uniformu z ženského tábora Ravensbrück. V dvojité látce se ukrývají desítky dopisů, které Henrykovi napsala Frieda. Dopisy odhalují znepokojující informace o dívkách, na kterých v táboře prováděli lékařské pokusy. A z jejich příběhů, které vypovídají o obětavosti a statečnosti, vyvstává před Miriam milostný příběh, který Henryk uchovával v srdci téměř padesát let.
Pod dojmem toho, čím ty mimořádné ženy prošly, se Miriam ze všech sil snaží prolomit hradby, které kolem sebe vybudovala. Uvědomila si totiž, že naděje může přežít i v těch nejtemnějších dobách.
......
Od září 1942 do prosince 1943 byly prováděny v koncentračním táboře Ravensbrück pokusy v zájmu německých ozbrojených sil. Šlo o studie kostí, svalů, regeneraci nervů a kostní transplantace z jedné osoby na druhou. Části kostí, svalů a nervů byly odstraňovány bez použití anestetik. V důsledku těchto operací trpěly oběti intenzivními bolestmi, zmrzačením a trvalou invaliditou.
Od července 1942 do září 1943 byly prováděny experimenty se sulfonamidy (syntetickými antimikrobiálními látkami) v Ravensbrücku, aby se zjistila jejich účinnost. Poranění byla infikována bakteriemi jako jsou Streptokok, Clostridium perfringens a Clostridium tetani. Oběh krve byl přerušen svázáním krevních cév na obou koncích rány, aby byl vytvořen stav podobný tomu na bojišti. Infekce byla léčena sulfonamidy a dalšími látkami, aby se prozkoumala jejich účinnost.
Využití poznatků z nacistického výzkumu, například o účinnosti fosgenového plynu, představuje pro lékaře etické dilema.
(podle Wikipedie)